Birds & Humans cs726

Kolejna porcja swobodnej kameralistyki, to spotkanie kwartetowe z maja ubieg?ego roku, z Berlina. Oto muzycy: Simon Rose – saksofon barytonowy, Ernesto Rodrigues – altówka, Guilherme Rodrigues – wiolonczela oraz Meinrad Kneer – kontrabas. Improwizacja sformowana tu zosta?a w siedem odcinków, które trwaj? ponad 65 minut.

Angielsko-portugalsko-niemiecka opowie?? budowana jest na pewnym dramaturgicznym dysonansie. Z jednej strony dwa kameralnie usposobione strunowce – wiolonczela i altówka, a drugiej ociekaj?cy post-jazzem saksofon i kontrabas, który zdaje si? sta? w ma?ym rozkroku. Ten ostatni do?? szybko ?apie wspólny front z barytonem, ale te? cz?sto si?ga po smyczek i staje si? wtedy dalece kameralnym or??em. Muzycy czyni? wiele kroków w kierunku czupurnej, przesyconej preparowanymi d?wi?kami narracji, z drugiej za? strony du?a cz??? ich aktywno?ci znajduje uj?cie w czystym, niemal neoklasycznym frazowaniu. Pocz?tkowa faza nagrania stawia du?o znaków zapytania, ale nade wszystko epatuje bardzo efektownym brzmieniem. Dostarcza sporo kameralnych emocji, ko?ysze si? na wietrze i nas?czona jest mas? bystrych interakcji, serii zwinnych pyta? i jeszcze bardziej przebieg?ych odpowiedzi. W drugiej cz??ci na strunowych gryfach rodzi si? niecierpliwa dynamika, z kolei saksofon buduje spokojne i wywa?one drony, ale potrzebuje jednego g??bszego oddechu, by wynie?? improwizacje na poziom niemal freejazzowy. Nast?pna improwizacja koncertuje si? na drobnych, urywanych frazach, te? syci si? nerwow? dynamik?, a pe?n? kompatybilno?? osi?ga w ko?cowej fazie, która emanuje czystymi frazami.

Czwarta i pi?ta opowie??, to zdaje si? crème de la crème ca?ego albumu! Najpierw plejady d?tych oddechów i prychów oraz strunowych szarpni??. Opowie?? p?ynie drobnym wzniesieniem, po osi?gni?ciu którego rozpoczyna si? rzewna serenada altówki. Narracja staje si? jakby delikatniejsza, bardziej wystudzona, chwilami urokliwie fermentuje post-barokowym smyczkiem kontrabasu i ponownie znajduje ukojenie w czystych frazach. W pi?tej cz??ci muzycy proponuj? nam troch? mechaniki tarcia i fizyki szarpania. Z jednej strony baryton w roli m?ciciela, z drugiej ma?e strunowce, które udanie poszukuj? melodyki. We wn?trzu narracji tli si? intryguj?ce, nerwowo tempo, które kreuje dodatkow? jako??. Szósta improwizacja zaczyna si? rewelacyjnie, budowana dzi?ki prepared short-cuts, potem przechodzi w do?? md?awe rozwini?cie, by w fazie fina?owej schowa? si? za dark ambientow? kotar? i snu? jeden z pi?kniejszych momentów nagrania. Fina?owa improwizacja zdaje si? by? bystr? dogrywk? swej poprzedniczki. Du?o mrocznych dronów, wystudzonych reakcji, ale te? ?ywy ?piew ptaków, które by? mo?e posadowi?y si? w trakcie nagrania na framugach okien, staj?c si? jednym ze sk?adowych tytu?u p?yty. Andrzej Nowak (Trybuna Muzyki Spontanicznej)

Currently living in Berlin, heißt es bei Guilherme Rodrigues. Dort scheint ihn gelegentlich sein Vater Ernesto zu besuchen mitsamt seiner Bratsche. So sind „Fantasy Eight“ (mit Julia Brüssel & Klaus Kürvers, 16.5.2021) und „Anamorphose“ (mit Stephan Bleier, 18.5.2021) entstanden. Und bereits am 13.5. dieses Quartett mit Kneer, dem Evil-Rabbit-Macher, am Kontrabass und Rose am Baritonsaxofon. Dem Autor von „The lived experience of improvisation“, einst Partner von Steve Noble und mit noch Simon Fell als Badland, wurde seit 2009 Berlin zum ständigen Spielplatz, mit den Drummern Jorgos Dimitriados, Christian Marien, Willi Kellers und Dag Magnus Narvesen, mit Jan Roder, Klaus Kürvers, Emilio Gordoa, Nicola Hein, mit Adam Pultz Melbye & Paul Stapleton Bonsai Sound Sculpture als ENS EKT etc. etc. Trotz der einen oder andern Begegnung von Rose und Kneer hat hier offenbar die Gunst der Gelegenheit die Saiten aufgezogen. Das knarrende, furzende Horn und die Fülle rau fieselnder, kratzender, federnder Bogenstriche und knarzender, pickender Laute machen keinen Unterschied zwischen kakophonem Pollocking und schönheitstrunkener Virtuosität. Temperamentvoll versuchen sie, die schillerndsten Möglichkeiten von Cello und Viola auszureizen und nutzen so selbstverständlich wie genüsslich die sonoren Register von Bass und Bariton ebenso wie pfeifend glitchende, knörig bohrende. Klappriges Col legno, spritzige Spiccato, wetzendes Tempo, krabbeliges Pizzicato, leuchtende Aufschwünge, fiebernde Kürzel, allseits druckvolle Klangballungen, löchrige Aleatorik, tonloses Fauchen, bruitistisches Steno mit Bögen und Lippen, weiß der Geier was noch. Untotalitäre Totalität, es gibt sie, auch als zartes Flimmern, sanftes Tupfen, leises Gurren, schlabbernd, zuckend, huschend, scharrend, metamusikalisch und naturnah, in geheimniskrämerischem Pianissimo. Das innehält, um Vögel zwitschern zu hören. Rigobert Dittmann (Bad Alchemy)

Seven pieces were played by four men, one baritone saxophone and three string instruments, viola, cello and dIf you need a dose of total improvisation, this is the one for you. Four great musicians gather in a studio and start playing. No compositions, not titles, just seven pieces varying in length from five to fifteen minutes. The quartet consists of Portugese father and son Rodrigues, Meinrad Kneer and Simon Rose, both Berlin based. Recordings were made in one session in Berlin and that makes the music really 'present' and 'live'. One can feel the intensity of the moment. The combination of viola, cello and double bass with a bariton saxophone delivers a special sound with deep tones and gives way to improvisations with wonderful twists and intense moments. Everyone of this quartet manages to let his instrument speak and sound authentic. This cd shows what topmusicians are capable of in an context of total freedom. The fexibility by which they combine their instruments is astonishing, their instrumental conversations and united direction is really great. This music needs focused and empathic listening. Not the kind of music to have a relaxed afternoon tea with, but if you are in the right mood and have the space and time to put the volume up and sit back, you're in for a fascinating 66 minutes. And well, you could even have tea with it. Geert Ryssen (Full Circle Music Blog)ouble bass.
All pieces evoke atmospheres and arguments between the musicians. Motifs are taken over, extended, and transformed in the course of a minute and commented on in the double bass by a very low note. Longer pieces demand concentrated listening. This is music I really like, and my wife absolutely abhors. Fleeting allusions to chords, hints of melodies, flageolets (not the beans but the lightly brushing off the bow to produce high overtones), pizzicato, multiphonics in the bari. Man, I love this stuff. Especially when it's played with the utmost concentration and vigour, as is the case here. Not intended to be background music. The music drags you, and the musicians lure you into their dark lair where funny stuff happens. The right kind of funny. The birds in the title make their appearance in the last track. Not to listen on a second rate system, a lot could be missed that way. If you like this, you might also like other releases by the label: Creative Sources based in Portugal. Ernesto Rodrigues is the founder of the label. Mark Daelmans-Sikkel (Vital Weekly)

If you need a dose of total improvisation, this is the one for you. Four great musicians gather in a studio and start playing. No compositions, not titles, just seven pieces varying in length from five to fifteen minutes. The quartet consists of Portugese father and son Rodrigues, Meinrad Kneer and Simon Rose, both Berlin based. Recordings were made in one session in Berlin and that makes the music really 'present' and 'live'. One can feel the intensity of the moment. The combination of viola, cello and double bass with a bariton saxophone delivers a special sound with deep tones and gives way to improvisations with wonderful twists and intense moments. Everyone of this quartet manages to let his instrument speak and sound authentic. This cd shows what topmusicians are capable of in an context of total freedom. The fexibility by which they combine their instruments is astonishing, their instrumental conversations and united direction is really great. This music needs focused and empathic listening. Not the kind of music to have a relaxed afternoon tea with, but if you are in the right mood and have the space and time to put the volume up and sit back, you're in for a fascinating 66 minutes. And well, you could even have tea with it. Geert Ryssen (Full Circle Music Blog)

Merveilleuse idée d’associer le saxophone baryton de Simon Rose avec le trio de cordes d’Ernesto Rodrigues Guilherme Rodrigues et Meinrad Kneer (violon alto, violoncelle et contrebasse) ! Les Rodrigues père et fils n’ont de cesse d’enregistrer de nombreux projets avec des instruments à cordes frottées de la famille du violon avec un grand nombre de musiciens peu connus, mais superlatifs, que leurs productions sur Creative Sources contribuent à mettre en valeur. Très souvent, il s’agit de belles réussites musicales pleines de sensibilité, d’empathie sonore et d’inventions instantanées. Avec Meinrad Kneer, ils ont trouvé un excellent collaborateur, d’ailleurs, il faut mentionner absolumentSequoia, ce fascinant quartet de contrebasses improvisés dont Meinrad fait partie et leur CD Rotations (Evil Rabbit ERR 21). Le son granuleux du sax baryton de Simon Rose s’intègre magnifiquement au sein des sonorités subtiles issues des pratiques contemporaines alternatives des cordes : harmoniques, friselis surréels, clusters, boucles virevoltantes, col legno aléatoires, graves majestueux, pianissimi murmurants. Il a de qui tenir : il faut écouter Bows and Arrows, un trio de saxophones avec Philippe Lemoine et Michel Doneda, pour saisir son degré d’implication dans un collectif. Simon Rose exploite la dynamique du souffle libéré dans des boucles vocalisées dont les accents se chevauchent et celles-ci trouvent un écho dans le mouvement giratoire ou saccadé de l’alto et du violoncelle. Sept remarquables improvisations où l’écoute mutuelle et la complémentarité s’expriment intensément. Le quartet évolue au départ d’un équilibre tempéré dans les interventions et les réactions dès les deux premiers morceaux (numérotés de I à VII et sans titres) vers des zones de turbulence, de tiraillements, où les excès expressifs surgissent subrepticement pour s’évanouir dans un no man’s land de glissandi et de résonances fantômes boisées et des tournoiements d’archets – ostinatos générant une polyphonie statique et débouchant sur une convergence harmonique libératoire de couleurs mystérieuses. La succession de ces tableaux sonores improvisés révèle le dessein formel d’une œuvre cohérente qui s’incarne sous nos yeux avec la plus belle évidence et de manière définitive. Chaque seconde de leur musique fait partie intégrante d’une forme sans qu’il faille en « éditer » le moindre des moments de son exécution. Un travail orchestral collectif fascinant qui transite de la bourrasque jusqu’au bord du silence. Jean-Michel van Schouwburg (Orynx)

Portugalští smy?ca?i – houslista (tady ovšem violista) Ernesto Rodrigues a violoncellista Guilherme Rodrigues – spolu hráli v r?zných kombinacích s mnoha dalšími hudebníky a oba jsou bytostn? spjati s vydavatelstvím Creative Sources Recordings, které je skute?n? hodno svého názvu. Tentokrát p?izvali ke spolupráci p?vodem anglického (ale stejn? jako Guilherme v Berlín? usazeného) saxofonistu Simona Rose a n?meckého kontrabasistu Meinrada Kneera, kterého jsme u nás m?li možnost p?ed ?asem vid?t na Free Jazz Festivalu po boku Franka Paula Schuberta a Klause Kugela.
Album Birds and Humans sestává ze sedmi pouze ?ísly ozna?ených ?asto rozsáhlých a strukturáln? ?lenitých instantních kompozic, které sice nesou znaky svobodné improvizace, ale spíše než z freejazzu vycházejí z espritu sou?asné vážné hudby a do ur?ité míry tu slyšíme i ozvuky klasiky. Ostatn? zejména Guilherme v sob? nezap?e p?vodn? vskutku klasické vzd?lání a zb?hlost v hudební teorii. Za?átek je sice pom?rn? rozkotaný a n?které pasáže se vrzav? ?i divoce rozjížd?jí, jindy však mají až meditativn? vyklidn?ný ?i chv?jiv? lyrický charakter. To za?asté p?echází zcela organicky z jedné polohy do druhé. Všechno se nese práv? v klouzavém duchu smy?c? a saxofon do toho skv?le ústrojn? zapadá a nikdy netr?í na odiv. Je to nádherné souzn?ní plné neot?elých nápad?, které drží p?es všechnu experimentálnost zvláštn? pohromad? a p?sobí za?asté až katarzním dojmem. To skv?le vrcholí v poslední ?ásti, kde slyšíme cvrlikání ptá?k?, do n?hož vše jakoby doznívá a vytrácí se do nirvány. Je v tom lehkost i preciznost, z hudby ?iší i p?es nejr?zn?jší nervní výkruty ?i frenetické b?hy ur?itá pohoda. Musíte se ovšem do ní vcítit, rozhodn? to není n?jaká prvoplánová selanka, ale kompilované dílo vyžadující opravdové maximální soust?ed?ní, abyste si ho mohli pat?i?n? vychutnat. Petr Slabý (Kulturní Magazín)

Het meest kenmerkende aan ‘Birds and Humans’ is natuurlijk de bezetting. De combinatie altviool, cello, contrabas en baritonsax is nu niet bepaalde voor de hand liggend. Instrumenten die alle vier het lage register met elkaar gemeen hebben, maar ook de mogelijkheid bieden om met microtonaliteit te werken, iets wat hier ook zeker gebeurt. En boeiend is om te horen hoe in deze de baritonsax zich verhoudt tot de drie strijkers, ze weten elkaar vaak op bijzondere wijze te versterken. We praten ook hier trouwens over improvisatie, vertaald in zeven titelloze stukken, waarbij de musici overwegend kiezen voor de abstractie. Prachtig snarenwerk klinkt er in het derde stuk, allereerst  knarsend en raspend, waarbij er duidelijk wordt gekozen voor onorthodoxe technieken en verderop met prachtige microtonale strijkersklanken, uitlopend in ultieme verstilling. Een zeer gevarieerd klankpalet ook in het vierde stuk, waarin we vrijwel alleen de strijkers horen, elkaar prachtig afwisselend. In het vijfde stuk horen we Rose weer volop, met een klank die perfect past bij die van de strijkers. Bijzonder zijn ook de ingetogen klanken in het zesde stuk, soms balancerend op de grens van de stilte. Tot slot horen we Kneer overtuigend in het laatste stuk, met lange krachtige bewegingen. Nieuwe Noten